Tíhové anomálie jsou vyvolány tělesy o odlišné hustotě od okolního prostředí. Nezáleží nám tedy až tak na hustotě daných těles, ale na rozdílu jejich hustot, protože pokud zde žádný rozdíl nebude, gravimetr neidentifikuje žádnou anomálii. Použití gravimetrie v geologii je proto velice široké. Touto metodou mohou být zkoumána tělesa v měřítku globálním, regionálním i detailním.
V globálním hledisku nám gravimetrie pomohla určit průměrnou hustotu zemského tělesa, hustoty v jádru Země a hustotní nehomogenity v zemském plášti. Průběh tíhového potencionálu určuje skutečný tvar Země - geoid.
V regionálním měřítku můžeme pomocí gravimetrie rozlišit například gabra a diority, které se projevují maximy, od žul a syenitů, které se projevují minimy. Sedimentární horniny tvoří vesměs záporné anomálie.
Dále lze gravimetrii využít v aplikovaných oborech geologie a při řešení environmentálních problémů. Gravimetrie se využívá při vyhledávání ložisek ropy a zemního plynu, při vyhledávání ložisek rud a nerud, v hydrogeologii, v inženýrské geologii a v neposlední řadě ve speleologii a archeologii.
Pomocí gravimetrie hledáme podpovrchové hustotní nehomogenity. Na obrázku je mapa reziduálních Bouguerových anomálií. Záporná tíhová anomálie (modrá barva) indikuje pozici historické vodní šachty Vilemína v Lukavici u Chrudimi.
Zdroj: Blecha V., Rambousek P., (2008): Lokalizace historické důlní šachty pomocí mikrogravimetrie. - Sborník vědeckých prací Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, řada stavební, ročník VIII, str. 13-19.