Jedná se o jednu z nejdůležitějších geofyzikálních metod vůbec, protože je nejvýznamnější při vyhledávání ložisek ropy a zemního plynu. Používá se pro hlubší průzkum, dokáže identifikovat rozhraní až v hloubce 5 - 10 km. Hodochrona odražené vlny má tvar hyperboly. Odražená vlna přichází k povrchu vždy později než vlna přímá a lomená.
Vlastní měření v metodě odražených vln provádímě principielně tak, aby zajistila spojité sledování rozhraní. Pro interpretaci potřebujeme dvojici hodochron (tzv. vstřícné hodochrony), z čehož vyplývá, že potřebujeme dva body výbuchu.
O značí body výbuchu, písmena R úseky na rozhraní, T čas vzájemnosti.
Do naměřených časů je nutné zavádět statické a kinematické korekce. Ve statických korekcích jsou časy příchodu vln opravovány jako by byl zemský povrch horizontální, tak jako by byl bod výbuchu na tomto povrchu a neexistovala vrstva malých rychlostí (vrstva zvětralin těsně pod povrchem, kde mají vlny vždy o něco menší rychlost). Přes kinematické korekce přepočítáváme časy měřené v bodech x na čas t0.
Modifikací metody odražených vln je metoda společného reflexního bodu (SRB). V této metodě uvažujeme odrazy od stejného bodu na rozhraní při různých polohách bodu výbuchu. Ze seismického záznamu jsou poté vybírány stopy odpovídající společnému bodu odrazu. Pokud jednotlivé stopy sečteme, výsledný signál zesílí. Počet sčítaných stop bývá například 12 nebo 24, poté mluvíme o 12 násobném nebo 24 násobném překrytí. Měření může probíhat například tak, že na profilu máme 60 geofonů a při prvním měření jich je zapojeno jen 24. Při druhém měření celý úsek přesuneme způsobem, že na konci dvě skupiny geofonů odpojíme a dáme je na začátek. Takto se pak postupuje po celém profilu.
O značí body výbuchu, písmena S jsou body příjmu.