Elektromagnetické karotážní metody

Principem těchto metod je vytváření umělého střídavého elektromagnetického pole ve vrtu, přičemž elektrická energie je do prostředí zaváděna idukčně. Elektromagnetickou karotáží lze při použití různých frekvencí získat údaje o měrné vodivosti, objemové susceptibilitě a permitivitě.

Indukční karotáž (IK)

Systém pro měření v indukční karotáží je tvořen soustavou více cívek. Díky pomocným cívkám lze elektromagnetické pole fokusovat (zaostřovat) takovým způsobem, aby největší část signálu přicházela z prostoru mezi hlavní budící a měřící cívkou. Indukční karotáž byla původně určena pro zjišťování měrného odporu hornin ve vrtech, kde galvanické zavádění nebylo možno provést napříkald z důvodu olejového výplachu.

Metoda je používána pro nízkoodporové profily a slouží k určení měrné vodivosti.

Dielektrická karotáž (DK)

Karotážní sonda používaná v dielektrické karotáži je tvořena kondenzátorem zapojeným do rezonančního obvodu s pracovní frekvencí cca 10 MHz. Desky kondenzátoru jsou tvořeny dvěma souosými válci, které jsou upevněny na pryžovém izolátoru. Dojde-li ke změně permitivity v okolním horninovém prostředí, změní se frekvence rezonančního obvodu a napětí na výstupu.

Dielektrická karotáž slouží k určování relativní permitivity horninového prostředí. V praxi se používá k rozlišení kolektorů sycených ropou a vodou.