Použití geoelektrických metod

Z hlediska použití a cenového vybavení jsou nejjednodušší stejnosměrné metody. Pomocí metody VES lze zjišťovat v kombinaci se seismikou hloubku skalního podloží v sedimentárních pánvích, rozlišovat jílové vrstvy od písčitých nebo generelně odlišovat geologické vrstvy na základě elektrického odporu.

Pro mnoho řešených problému byla metoda OP a VES nahrazena metodou ERT. Tu lze využívat pro celou řadu řešených problémů jako je nalezení zvětralých zón, saturovaných hornin, podzemních dutin, nalezení smykové plochy sesuvu, metoda se také používá v archeologii či při geologickém mapování.

Velké uplatnění mají geoelektrické metody při vyhledávání rudních ložisek, protože rudní minerály mají často vysokou vodivost a polarizovatelnost. Zde se využívají odporové metody, elektromagnetické profilování, metody SP a VP.

Pro zjištění vodivosti do hloubek prvních metrů se používá DEMP. Metoda je rychlá, levná, často se používá při vyhledávání umělých vodičů - potrubí aj., lze ji použít i pro mělké geologické mapování.

Z elektromagnetických metod má největší šíři uplatnění georadar. Ten se využívá při vyhledávání dutin, kovů a jiných umělých objektů, v archeologii, lze ho využít pro kontrolu stavu betonových stavebních konstrukcí, k mělkému geologickému mapování, ale i k průzkumu ledovců, kdy lze zjistit hloubku skalního podloží, určit hustotu ledu nebo objem vody ve sněhu.

Metodou VDV lze nalézt deskovité vodiče do hloubek desítek metrů.

Při vyhledávání ložisek ropy a zemního plynu se používá na moři CSEM, na pevnině lze použít magnetotelurickou metodu.

Ke studiu vodivosti do hloubek až stovek kilometrů se používá magnetotelurická metoda, pomocí níž byly například potvrzeny fázové přechody olivínu (410, 520 a 660 km). Metodu lze také používat pro komerční účely při vyhledávání ložisek kovů nebo hydrokarbonátů. MT se také využívá pro zjišťení hlubinné geologické stavby nebo při průzkumu na geotermální vrty.